1) Jak je to vlastně s náhražkami?

Ajajaj na skypu mi zase bliká Tom. Sbohem klidný večere u TV obrazovky. Ani nevím, jak dlouho už si spolu vlastně píšeme. Půl roku, déle???

T: „Ahoj puso.“

V: „Ahoj náhražko J.“

T: „Hejjj!!!“

V: „Copak Tomášku, něco se Ti nelíbí?“

T: „ Nezlob. Co děláš?“

V: „No, teď jsem se právě rozloučila s televizním programem pro dnešní večer… Vydrž, musím trochu posunout kocoura. Roztahuje se mi na peřince, že se ani nemůžu pořádně přikrýt.“

T: „ Ten se má, mazlíček…“

V: „ No, jak se to vezme. Nemá to jednoduchý. On je totiž náhražka. …. A do p… Promiň! …

T: „Zajímavý. Hele, ty jsi samá náhražka JJJ.“

V: „ No koukám… zrovna tady o tom přemýšlím. Je to složitý případ. Toho kocoura mám už 6 let a nic… Říkám mu Jerry II, ubytovala jsem ho u sebe v baráku, když můj úžasnej kocour Jerry I zmizel. Bylo to v den, kdy moje milovaná babička zemřela. Dostane všechno, co potřebuje. Dám mu nažrat, mlíčko, granule, konzervu, spí se mnou v posteli, ... ale nemiluju ho.... nepohladím ho, prostě ho vedle sebe trpím, ale nic víc.... dávám mu, co potřebuje, ale nedokážu mu dát lásku ... co dostával jeho předchůdce... sakra nejsou na to nějaké léky??? takhle opravdu zůstanu sama samička... protože to tak prostě mám ...“

T: „ U tebe to musí být láska na první pohled.“

V: „A víš, že nejspíš jo. Hmmm a bohužel na celý život...

T: „Hmmm, nad tím se musíš zamyslet.“

            Bylo mi z nového objevu smutno. A ani Tomáše jsem moc nepotěšila. Další level. Uvědomila jsem si, že nemá cenu nic lámat přes koleno... Žádné náhražky nebudou fungovat!  Ani za rok, ani za 6 let zkrátka nikdy. ... Takže takhle to mám já...