4) Hledám byt s chlapem

Hned v týdnu po dovolené se Pavel opět ozval a já souhlasila, že se sejdeme. Vybrala jsem restauraci dva bloky od současného bydliště. Oblékla jsem si džíny, tričko a sako a vyrazila, Byla jsem na místě první a tak jsem obsadila poslední volný stůl v restauraci. Když dorazil, zjistila jsem, že fotka nelhala. S tím účesem bude muset něco udělat, nedá se na to koukat. Husté, na krátko ostříhané vlasy, ale nějak bez tvaru. Tohle snad nosí už jenom důchodci. Jinak to byl štíhlý, asi 175-180 cm vysoký chlap, žádný čahoun. Přesto bylo vidět, že se snažil. Umyté vlasy, určitě nový svetr. Jestlipak nekouše J. Když se posadil, zahalekal na celou hospodu: „Tak o čem si budeme povídat?“ Ufff! Lidi od nejbližších stolů se otáčeli. Myslela jsem, že se propadnu do země. Ale Pavel se nedal zastrašit a začal mně a vlastně ještě asi tak půlce restaurace přednášet detailně svůj životopis od střední školy dál, včetně výplatních pásek a pravidelných úložek na stavební spoření. Snažila jsem se ho ztišit, ale moc se mi to nedařilo. Jeho monolog přerušila občas akorát servírka. Při druhé skleničce vína se přece jenom uklidnil a nechalo se s ním normálně mluvit. Opakovaně zdůrazňoval, že mě bere na byt jenom ze zištných důvodů, ale pořád jsem se nedozvěděla, kolik by si představoval, abych mu platila. Takže mi nezbylo nic jiného, než se zeptat. Abych mu dala prostor případnou přemrštěnou cenu přehodnotit, oznámila jsem mu, že babičce přispívám na elektřinu tisíc korun měsíčně. Vyletěl jako papírový čertík. "Já bych taky víc nechtěl!" V duchu jsem se začala smát. Byla jsem spokojená. Pavel pak rozšířil podmínky budoucí nájemní smlouvy o vaření. "Budu rád, když občas uděláš teplou večeři." Mohla jsem jásat. Vařit mi nevadí a životní standard mi zůstane stejný. Jenom si večer místo babičky budu moct povídat s chlapem. Jenom jedna věc mi dělala starost. Jak mu dřív nebo později vysvětlím, že s ním nechci spát???