3) Najdi si někoho, s kým budeš šťastná

Macíček nám uvařil čaj a já se posadila do svého oblíbeného růžového křesílka. Začala jsem líčit, jakou úžasnou pracovní nabídku jsem dostala. S Petrem by nás dělila jenom půl hodinka cesty. Moje nadšení kalila pouze skutečnost, že jsem nevěděla termín. Ach jo, další školení mé trpělivosti. … Jakmile jsem během vyprávění vyslovila Petrovo jméno, Marcelka se ocitla v jeho těle a místo ní se mnou promlouvala jeho ztrápená a nešťastná duše: „Najdi si někoho, s kým budeš šťastná, já tu situaci vyřešit nedokážu, nemůžu odejít.“ Po téhle větě se ve mně všechno naježilo: „Dovol, abych se sama rozhodla, s kým chci být. To nech laskavě na mně, jestli budu s někým nebo zůstanu sama!“ Když se moje Ego trochu uklidnilo a mohla jsem zase normálně myslet, zeptala jsem se, proč se mnou Petr nemůže alespoň komunikovat. Všechno by se dalo vydržet, kdybychom byli ve spojení! Odpověď jsem znala, ale Marcelina reakce mě překvapila víc, než jsem čekala. Začala se celá kroutit v křesle, ať se snažila udělat jakýkoliv pohyb, nemohla se pohnout z místa. Ruce a prsty měla v křeči. „Petr se nemůže ozvat, nedokáže to. Strašně by chtěl vzít telefon, napsat nebo zavolat, ale nejde to. Věděla jsem, že jedna jediná smska a všechno je tam, kde dřív, oba v tom zase lítáme, ale řešení stále nemáme.