3) Další zkouška

Samozřejmě jsem si takovouhle novinku nedokázala nechat pro sebe. Ještě ten večer jsem zavolala Hance, aby si začala chystat šaty na svatbu. Pořád platí, že mi půjde za svědka. Druhý den jsem to v práci řekla všem. Jak já to jenom vydržím neříct Petrovi, než to budu mít potvrzené? Ach jo. Takže teď už to ví půlka republiky, jenom „nastávající otec“ si klidně tráví dovolenou jako zdravotní bratr na dětském táboře a vůbec netuší, co se kolem něj děje J.

Přece jenom mu raději napíšu.

Připravila jsem si mail. Ale bohužel jsem ho musela před odesláním přepracovat. Ten den jsem vyprovázela kamarádku Martinu. Když jsem se vracela, právě od našeho domu odjížděli popeláři. Prázdné popelnice nechali stát jako obvykle uprostřed cesty. Rozhodla jsem se je usadit na místo. Uklidila jsem první, hliníkovou. Když jsem zvedla druhou, železnou, projela mi podbřiškem krutá bolest. Věděla jsem dobře, co to znamená. Přesto jsem se vroucně modlila, abych se mýlila. V příštích dnech jsem se snažila nedělat nic těžkého, ale to bych musela jenom ležet. Jak to měl Petr v těch kartách? Malá, ale bolestná ztráta. Věděla jsem, co se stane. Snažila jsem se být maximálně opatrná, ale když jsem si při manikúře na nožičkách mačkala bříško, přišla jsem o poslední kapku naděje. Bylo rozhodnuto.  Musela jsem svůj mail doplnit o nové skutečnosti.

„Ahoj Peťo,

dnešní příběh je krátký a jednoduchý. Jsem těhotná, budeš táta.