Waaauuuuuuuu,
to je krásný dopis, moc moc moc děkuji. Úplně mi z toho běhá mráz po zádech

Ještě jednou D íky a měj krásný den P.

Ukázky z Vaší knihy mě chytily za srdíčko, nemohu se dočkat, až ji budu držet v ruce, abych se dozvěděla, jak to celé dopadne. Kdy už to bude?

Dobrý večer Aleno,

mám pro Vás dobrou zprávu. Konečně jsme se všichni dočkali! Právě dnes mi vydavatel oznámil, že je kniha hotová. Určitě bude brzy k dostání či objednání i ve Vašem knihkupectví, o objednávkách přes net Vás budu informovat.

Petra

Chválím...už ať je to na pultech...prosíím...

Díky za podporu, makám na tom, ale nakladatelství budou brát nové objednávky až po novém roce. Tak musíme ještě chvíli vydržet. :-)))

Asi opravdu člověk na začátku své cesty nic moc neřeší, taky jsem se oženil, přestože jsem tušil, že to nikam nepovede a nevedlo. Rozvodu nelituju, ale co se týká vztahů, nepomohl jsem si. Když je člověk starší a má něco za sebou, sice už trochu ví, co chce (od kdy ale lidi vědí, co vlastně chtějí, to co mi jednou vadí, mi může jindy vlastně chybět), ale na druhou stranu je poznamenaný špatnou zkušeností a tím i opatrný -hergot,toho člověka nepředělám a s ním se asi zblázním... Každý udělá chybu, každý ublíží, někdo vědomě, že mu to dělá radost a někdo nevědomky. Je těžké domyslet pokaždé svoje chování a to co jednou vypadá jako správná reakce, může za pár dní vypadat, jako strašná chyba. Snažím se chovat spravedlivě, k jiným i k sobě, jenže zjišťuju, že čím víc o životě vím a čím víc přichází odpovědí na otázky, tím víc jich zase vzniká a já vlastně nevím vůbec nic. Život je složitý, vztahy jsou složité a kudy vlastně vede cesta? Vždycky a všude problémy budou a kdo hledá ideál, tomu přeju hodně štěstí, čeká ho dlouhá cesta bez cíle. Začínám si myslet, že je vlastně úplně jedno koho si do života pustíme (jistě, alkoholičku, nebo feťačku bych nechtěl, prostě extrémy ne), nepoznáme člověka ani za 10 let, nehledě na to, že se povahy vyvíjí. Jde o to mít kliku a narazit na člověka, se kterým budeme mít spolu chuť řešit naše problémy, bolístky, pomáhat si v životě, když jeden už nemůže, aby druhý popadl "štafetu" a táhl zase on. Tisíckrát můžu machrovat, že nikoho nepotřebuju, ale přijde chvíle, kdy se něco stane a najdenou je na všechno člověk strašně sám. Proto se lidi dávají dohromady, aby si pomáhali. Proč se prát spolu, proč se radši nechytnout za ruce a udělat si život lepší? Všude se najde debil, který se bude snažit házet klacky pod nohy, tak proč válčit ještě spolu ve vztahu? A co nejdůležitější, bez LÁSKY život nemá barvy, den jako den, není se na koho těšit, není koho mít vedle sebe. Jistě, po letech odpadne to první pobláznění, ale přece jen vím, že otevřu dveře a někdo tam je, nebo do toho tichého bytu za chvíli někdo přijde a budeme spolu a nebude třeba si povídat sám se sebou, nebo koukat do zdi. Teplo toho druhého dává radost a sílu do života, jako když ráno vyjde sluníčko. Nesouhlasím s tím, že mezi sexem a vztahem je hranice. Vztah není jen sex, vztah je taky sex. Pak už to není sex, ale milování. Vždyť milování je nejtěsnější kontakt dvou lidí, kteří k sobě něco cítí. Sex je prostituce, sex je, když jdu do postele s někým, abych něčeho dosáhl, nebo se jen momentálně vytloukl, taky to podle toho pak vypadá a brzo se zapomene. Milování zůstává v paměti dlouho, pamatuje se, jak ten druhý voní a hřeje, jak jsme si povídali, přitulení a přáli si, aby ta chvíle nïkdy neskončila... Proto si nemyslím, že v nějakém věku to máme snažší. Vztahy nejsou o věku, vztahy jsou jen a jen o lidech, jak se budou k sobě chovat, a jaký si ten vztah udělají. Asi každý máme za sebou špatnou zkušenost, ale věřit se má, ono jednou vyjde...

Ahoj Luboši,

děkuji za Tvůj upřímný příspěvek. Přečetla jsem si ho dvakrát a rovnou říkám, že se k němu budu muset ještě vrátit. Nejdůležitejší otázka, která z toho na mě křičí... "Má cenu hledat pořád dál?" Odpovídám ANO!!! Vždyť cesta hledání a objevování je vlastně cíl. Člověk nesmí ztrácet víru a naději. Takže Tobě i dalším čtenářům vzkazuji. NEZTRÁCEJTE VÍRU A NADĚJI A HLEDEJTE DÁL. JEN TEN KDO HLEDÁ NAJDE LÁSKU.

zdravím

> Ahoj Peťo,
> knížku jsem přečetla téměř jedním dechem. Láska má mnoho podob, ale všechny
> pramení z odvěké touhy člověka po sblížení těl a souznění duší. Líbí se mi, jak
> nekompromisně stavíš hranici mezi lásku a sex. Stejně se nedokážu ubránit
> myšlence, že Petr si Vendulu nezaslouží. Je to srab, protože chlapi takoví jsou.
> Nejdou s rizikem do vztahu, protože by něco museli měnit. Jenom představa, že
> mají ponožky v jiném šuplíku, je nepřekonatelný problém, málem i pokus o
> atentát. To, co Vendula od Petra žádá, je nemožné. Snad jenom ve filmu... Přeji
> ti, abys svého prince, tak jak jsi ho představuješ, skutečně potkala a byla s
> ním šťastná. H

Ahoj Helčo, díky za krásně vystihnutou podstatu rozdílu mezi ženami a muži. "Kdo jednou miloval, už nemůže žít bez lásky". A tak bude naše hrdinka Vendula v této i další knize stále bojovat za lásku a souznění duší. Držme jí palce a taky všem, kdo se nebojí žít. Petra