6) Objednaná sms

Že mi stále ještě chybí pokora, jsem se přesvědčila právě v den svých narozenin. Z auta jsem ráno seškrábala tlustou vrstvu ledu a vyjela jsem ze vrat. Zdálo se mi, že gumy nějak nesedí, ale pomyslela jsem si, že mám podhuštěné pneumatiky. Tady to nevyřeším. Než jsem přejela vesnici, auto mi pod zadkem dvakrát ulítlo. Ale i tohle varování jsem ignorovala. Za první zatáčkou jsem na něj zapomněla úplně a ručička tachometru se ustálila na dvanáctce.

Ujela jsem pouhé 2 kilometry. Další zatáčka. „Do prdele!“ Silnice byla jako zrcadlo. Fokus se roztančil na vozovce. Vybírala jsem si příkop. Pravý, levý, pravý, levý, tenhle strom nebo tenhle… Hlavně nešlápnout na brzdu! Zuřivě jsem strhávala volant a auto lítalo z jedné krajnice na druhou… Na tachometru jsem měla osmdesát. Hlavou mi projelo, že jsem dneska ráno výjimečně viděla jak synátora, tak oba rodiče. Vašík mě v noci dokonce vzbudil, aby mi k narozeninám popřál jako první, s babičkou a dědou jsem se potkala, když jsem odjížděla. Už včera mi chtěli přijít popřát a já je odmítla s tím, ať přijdou zítra. A teď to vypadá, že už žádné zítra být nemusí...

Pravý nebo levý příkop??? Stále jsem si nemohla vybrat a proti mně vyjelo auto. Tak teď už bych v tom nebyla sama. Konec nerozhodnosti! Musím na brzdu! Zavřela jsem oči a zmáčkla brzdový pedál až na podlahu. Viděla jsem auto na odpis, sebe… V téhle rychlosti nemám šanci na přežití.  A to mám dneska narozeniny. Děj se vůle Boží!

… Ani Tomáš Verner by trojitý axel na silnici nezvládl lépe. Když se auto dotočilo a zastavilo, otevřela jsem oči. Auto stálo uprostřed silnice, čumákem zpátky k domovu. V první vteřině jsem nevěřila, že se mi nic nestalo. Díky Bože. Ale nebyl čas přemýšlet. Opodál se ve svém favoritu klepal starší pán. Takové představení v životě neviděl! Zařadila jsem rychlost, otočila auto správným směrem, zamávala rozklepanému řidiči s čepicí na hlavě J a šlápla na pedál. 

Další lekce pokory. Vždycky je dobré vědět, za co to člověk má, a to já věděla přesně. Před 14 dny jsem odmítla ve stejném počasí svézt se na poradu s kolegou Františkem s poznámkou, že tohle počasí mi vyloženě vyhovuje, že je alespoň na silnici trochu adrenalinu. Štvou mě řidiči, kteří jízdu na ledu nepříjemně brzdí… Věřím jenom sama sobě. Atd, atd. Budu se mu asi muset omluvit.

Zvedla jsem telefon a zavolala Jolaně. Ta mě už skoro měsíc varovala, abych jezdila opatrně, ale já se jí jenom smála… Její instinkty byly správné. „Mám to za sebou! Ještě že už jsem v jedničce!“ Vylíčila jsem jí průběh operace „trojitý axel“ a až teď jsem jí přiznala své rouhání. Mám co napravovat a čeká mě hodně práce na mé pokoře.

Ale co Petr? Vždyť jsem se vlastní hloupostí málem připravila o jeho přání k narozeninám. Naštěstí to dopadlo tak, jak to dopadlo. Mnou objednaná SMS dorazila po obědě J.