12) Labuť

Pak jsme si sbalili ručníky a plavky a vyrazili na bazén. Sauna přes léto nefunguje, tak jsme si alespoň bytelně zaplavali. Přesto, že nám spolu bylo fajn, na mém rozhodnutí, oznámit Mírovi, že se s ním chci přestat stýkat, se nic nezměnilo. Čekala jsem jen, až se večer pohodlně usadíme a otevřeme lahvinku.

Dala jsem si pozor, abych mu své pocity a postoje vysvětlila ještě střízlivá, aby je nebral na lehkou váhu:   „Jsem jako labuť, která přišla o životního partnera.  Nikoho nechci, nikoho nehledám a tak to taky zůstane.“ „Vendulo, ty jsi všechno, jenom ne labuť. Vím, že potřebuješ čas, abys toho chlapa dostala z hlavy. Dávám ti čas do konce roku, pak tě naložím a odvezu Chocholouškovi, aby ti pomohl. Nemůžu se na to dívat. Ta láska je ale svině. Labuť, hahaha, ty jo…“

Moje odhodlání bylo v tahu. Koutky úst mi cukaly. Taková vážná věc a on se tomu směje. Raději jsem se zvedla a hodila na pánvičku dva steaky. Než jsem nachystala zeleninu, celým barákem se linula vůně masíčka. Jeho intenzita byla tak silná, že se mezi dveřmi objevil Vašík, kterého jinak nic od jeho PC  nevyruší, se slovy: „Cítím maso!“  Málem nás to s Mírou oba zabilo J. Nedalo se nic dělat, musela jsem připravit ještě jeden talíř. Když se najedl i puberťák a odporoučel se zpátky do svého doupěte, otevřeli jsme druhou lahev. Pro dnešek sbohem všechna dobrá předsevzetí! Míra se jenom smál: „Ty jedna labuti J.“